Blog - Aktuality

Církve v rámci Týdne za jednotu křesťanů vyslaly do služby nové nemocniční kaplany. Rozhovor s Mons. Pavlem Rouskem.

1. listopadu odpoledne a 2. listopadu po celý den můžete při návštěvě kteréhokoliv kostela získat plnomocné odpustky přivlastnitelné pouze duším v očistci. Kromě obvyklých podmínek (sv. zpověď, sv. přijímání, modlitba na úmysl Svatého otce a vyloučení veškeré náklonnosti k jakémukoliv hříchu, a to i všednímu) je podmínkou pomodlit se při návštěvě kostela modlitbu Páně a Vyznání víry.

Od 1. do 8. listopadu můžete získat plnomocné odpustky, přivlastnitelné jen duším v očistci, jestliže po splnění obvyklých podmínek (viz níže) navštívíte hřbitov a pomodlíte se tam třeba jen v duchu za zemřelé. 

Svátost smíření není nutné přijímat každý den. Stačí ji vykonat před začátkem týdne modliteb za zemřelé, v jeho průběhu, nebo až v dalších dnech po jeho skončení. Svaté přijímání a modlitba na úmysl Svatého otce jsou nutné každý den, kdy chcete plnomocný odpustek získat.

Podmínky k získání odpustků od 25.10. do 31.10. jsou stejné, jako v týdnu od 1.11. do 8.11.

Co jsou odpustky?

O odpustcích pojednává Katechismus katolické církve v článcích 1471 - 1479 a 1498. V článku 1471 se píše, že nauka a praxe odpustků je v církvi úzce spojena s účinky svátosti pokání (zpovědi).

Odpustek znamená, že se před Bohem odpouštějí časné tresty za hříchy, jejichž vina byla zahlazena; je to odpuštění, které náležitě připravený věřící získává za určitých podmínek zásahem církve, jež jako služebnice vykoupení autoritativně rozděluje a používá pokladu zadostiučinění Krista a svatých.

Odpustek je částečný nebo plnomocný podle toho, zda částečně nebo úplně osvobozuje od časného trestu za hříchy. Odpustky mohou být přivlastněny živým nebo zesnulým.

Článek 1479 potom hovoří o přivlastnění odpustků duším v očistci: Protože zemřelí věřící, kteří se očišťují, jsou také členy téhož společenství svatých, můžeme jim pomáhat, mimo jiné tím, že pro ně získáváme odpustky, aby byli zproštěni časných trestů, které si zasloužili za své hříchy.

V letošním roce je pro nás tento den příležitostí, abychom si připomněli několik významných výročí. Je to 400. výročí založení Kongregace de Propaganda Fide, dnes nese název Kongregace pro evangelizaci národů, a 200. výročí Díla šíření víry, které spolu s Dílem dětí a Dílem sv. Petra apoštola bylo před sto lety uznáno za dílo „papežské“.

Duch Svatý dovede inspirovat k mimořádnému poslání kohokoli i prosté lidi. Tak to bylo i v případě Pauline Jaricot, která přesně před 200 lety založila Sdružení pro šíření víry. Její blahořečení jsme oslavili letos v květnu ve francouzském Lyonu. Navzdory těžkým zdravotním podmínkám odpověděla na Boží volání tím, že vytvořila modlitební síť a sbírku na misie, aby se tak věřící mohli aktivně účastnit misie „až na konec země“. Z tohoto geniálního nápadu vznikl Světový den misií. Ten slavíme každým rokem a sbírka z každého společenství je určena pro všeobecný fond tohoto díla, díky kterému papež podporuje misijní aktivity.

Za modlitby a veškerou podporu papežských misií Vám upřímně děkuji. Z fondu Papežského misijního díla šíření víry v České republice jsme v letošním roce pomohli chudým lidem v Zambii, Bangladéši, Indii, na Srí Lance, Paraguay a Papui Nové Guinei částkou skoro 17 milionů korun. V těchto zemích podporujeme katechisty, místní křesťanská rádia, stavby a opravy kostelů, řeholních domů a kaplí. Pomáháme lidem zlepšovat životní podmínky, vzdělávat se a více poznávat Boha. Podáváme pomocnou ruku všem potřebným.

Papež František, jak na sebe prozradil v Poselství k letošní Misijní neděli, má velký sen. Sen o misijní církvi a o novém období misijní činnosti křesťanských komunit podle Mojžíšovy prosby za Boží lid: „Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky“ (Nm 11,29)! Pomozme tento jeho sen uvádět ve skutečnost a buďme všichni tím, čím už díky křtu jsme: Pánovi proroci, svědci, misionáři! Přinášejme svědectví v síle Ducha Svatého až na konec země.

Za Vaši snahu být misionářem ve svém okolí a štědrost při misijní sbírce Vám děkuje a ze srdce Vám i Vašim blízkým žehná

jáhen Leoš Halbrštát

národní ředitel

Papežských misijních děl v České republice

Dary na Misijní neděli můžete zasílat na číslo 72 540 444/2700, VS 10.

Děkujeme!

S radostí Vás chci pozvat na setkání nad nejkrásnějším tématem a tím je slavení eucharistie. 

Protože je kolem ní mnoho otázek, pozvali jsme P. Václava Vacka, aby nám pomohl hledat směr, jak přemýšlet a žít eucharistii. Je člověkem, který se slavném Večeře Páně zabývá celý svůj kněžský život. Vydal několik publikací na toto téma a v současné době je asi v naší zemi člověkem, který toto téma má zpracované nejen teoreticky, ale dlouholetou praxí. 

Pojďme tedy společně hledat cesty k porozumění a prožívaní slavení Večeře Páně.

Všichni jste srdečně zváni!!!

Pokračujeme v pátek 21. října 2022 v 18:00 mší svatou, které bude předsedat P. Václav a po ní bude přednáška s diskuzí.

Plánovaných máme 5 cyklů vždy v pátek (začali jsme 14.10.). Na každý pátek bude uvedeno pár základních oblastí, kterých se bude téma týkat.

Pátek 21. 10. 2022

• Setkání s Pánem a modlitba.
• Modlitba u židů a dobrořečení

Plakátek ke stažení zde:

Zájemci nemající možnost dopravy se nahlaste na číslo 731402211 a dopravu Vám zajistíme.

Tyto pátky nebudou v Trutnově Horním Starém Městě večerní bohoslužby !

Narodil se v Dolní Čermné u Letohradu v rodině účetního a švadleny jako prostřední ze tří dětí. Jeho otec byl politický vězeň nacistického i komunistic­kého režimu.

Vyučil se nástrojařem. Po maturitě začal při zaměstnání studovat strojní fakultu na ČVUT. Posléze studoval na CMBF v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen v roce 1975, poté působil ve farnostech královéhradecké diecéze. Jako kaplan a administrátor působil v Jičíně, Náchodě, České Třebové, Pardubicích, Lipolticích, Hněvčevsi, Chlumci nad Cidlinou a Písečné.^[2]

Před rokem 1989 byl součástí církevního disentu, podílel se v něm na vydávání samizdatu, byl členem sboru poradců kardinála Františka Tomáška. Velký význam ve svém životě přikládá setkáním s osobnostmi podzemní církve, mezi které patřili Josef Zvěřina, Oto Mádr, Jiří Reinsberg.

Od roku 1990 do roku 2019 byl farářem v Letohradě. Na konci července 2019 odešel na vlastní žádost do výslužby. Je členem ­kněžské a pastorační rady Královéhradecké ­diecéze.

V neděli 16. 10. 2022 po dětské mši svaté bude na faře v Horním Starém Městě

FARNÍ KAVÁRNA

Je zde příležitost oslavit své svátky a narozeniny.

Pokud přinesete něco k ochutnání, budeme za to vděční.

V sobotu 15. října 2022 bude v 16:30 bohoslužba u příležitosti

VÝROČI POSVĚCENÍ KOSTELA

v Horním Maršově

Na svátek sv. Františka z Assisi se koná žehnání psů, koček, králíčků a jiných domácích zvířat.

udělej ze mne nástroj svého pokoje:
kde je nenávist, tam ať přináším lásku,
kde je křivda, ať přináším odpuštění,
kde je nesvár, ať přináším jednotu,
kde je omyl, ať přináším pravdu,
kde je pochybnost, ať přináším víru,
kde je zoufalství, ať přináším naději,
kde je temnota, ať přináším světlo,
kde je smutek, ať přináším radost.

Pane, učiň, ať nechci tolik
být utěšován, jako spíše utěšovat,
být chápán, jako spíše chápat,
být milován, jako spíše milovat.

Neboť tak jest:

kdo se dává, ten přijímá,
kdo na sebe zapomíná, ten je nalézán,
kdo odpouští, tomu se odpouští,
kdo umírá, ten povstává k věčnému životu.

 Modlitba připisovaná sv. Františku z Assisi, Františkánské prameny

 

Katoličtí křesťané si dnes připomínají Den sv. Františka, zastánce chudých, přítele zvířat i ochránce všeho živého.

Z Františkova mládí nemáme mnoho spolehlivých informací, nicméně dle katolické tradice se narodil v roce 1181 nebo 1182 v Assisi v Umbrii[1] jako syn bohatého obchodníka. Ten byl v době jeho narození na cestách. Matka jej nechala pokřtít jménem Giovanni (Jan), avšak po návratu otec jeho jméno změnil na Francesco[2].

Francesco di Pietro di Bernardone se rychle naučil číst a psát latinsky ve škole v nedalekém San Giorgiu, kde získal i náklonnost k francouzskému jazyku a literatuře. V mladých letech se často účastnil různých večírků a jeho bujná láska ke světu z něj udělala uznávaného vůdce mladých mužů ve městě. V roce 1202 se zúčastnil války mezi Assisi a Perugií, v které však brzy padl do zajetí. V něm byl držen asi rok a během něj vážně onemocněl. Poté, co se uzdravil, se chtěl připojit k papežským silám hraběte Gentila z Orsini proti Fridrichu II, ale v roce 1205 zažil na své cestě obrácení, díky němuž se vrátil zpět do Assisi a zasvětil svůj život modlitbám a službě v chudobě.

Stefano di Giovanni di Consolo – Sassetta (asi1392–1450/1451)

V mladickém opojení se vydal na pouť do Říma, kde byl však zklamán bohatstvím církve a chudobou lidí. Doslova vyhodil peníze z okna a vyměnil si oděv s nejbližším žebrákem. Poté chodil po kraji, pomáhal chudým a rozdával peníze tak dlouho, až jeho otci došla trpělivost a vydědil jej. Nějaký čas pracoval v klášteře v Gubbiu, kde se kolem něj začali shromažďovat první žáci. Těm napsal v roce 1209 jednoduchá řeholní pravidla[3], jež byla později schválena papežem Inocencem III.[4] Tak vznikl Řád menších bratří. Doplněnou řeholi poté potvrdil další papež, Honorius III.

Jak přibývalo příznivců, projevila zájem o následování také první žena, Klára. Tu nejprve poslal do benediktinského kláštera, ale poté s ní roku 1212 založil Řád svaté Kláry[5]. O šest let později ještě založil třetí řád pro laiky, tedy ty, co se nemohli či nechtěli vzdát světského života. Ti se měli nazývat terciati či terciáři.

Žil jako žebrák, pomáhal s výstavbami a opravami kostelů a postupně procestoval velkou část Evropy a Středního východu a šířil zde křesťanství. Toužil po mučednické smrti a záměrně vyhledával nebezpečí. S křížovou výpravou se dostal až do Egypta, avšak i tuto výpravu zdárně přežil.

Podle legendy se Františkův zdravotní stav postupně zhoršoval tak, že se na jeho těle objevila stigmata, tj. rány na boku a na rukou, připomínající rány Ježíšovy při ukřižování. Poté měl dokonce oslepnout. Zemřel před půlnocí 3. října roku 1226 jako kajícník na zemi kláštera v Porciunkuli přikryt vypůjčeným pláštěm.

František z Assisi patří mezi nejoblíbenější světce. Svým životem se snažil o upevnění hodnot, které podle něj ve středověké církvi zažívaly krizi – lásku k chudobě a ke Kristu. Toho si všimli již jeho vrstevníci, proto byl František svatořečen již dva roky po své smrti papežem Řehořem XI.

Sv. František je patronem Itálie, ekologie, krejčích, kupců, tkalců, a zejména zvířat. O jeho lásce k nim vypráví mnoho legend, ve kterých František z Assisi dokázal například zkrotit vlka ohrožujícího vesnici, kterou procházel. Oblíbené jsou také příběhy, ve kterých se zvířaty hovoří a oslovuje je jako bratry a sestry. Jeho atributy jsou kříž, kniha, ptáci, jehně, vlk, stigmata, lilie, lebka a kapuce na hlavě.

Na počest sv. Františka je od roku 1931 slaven Světový den zvířat připomínaný každého 4. října. U nás se oficiálně objevuje od roku 1994. Významný je v mnoha zemích včetně Nigérie, Islandu, Pákistánu, Číny či Peru. V praxi probíhá zpravidla připomenutím, že všechna zvířata, nejen domácí mazlíčci, jsou neodmyslitelnou součástí našeho světa. Lidé dávají zvířatům pamlsky, chodí s nimi na delší procházky a navštěvují zoologické zahrady, které mívají pro tuto příležitost přichystaný zvláštní program.

Poznámky:

[1] Italská provincie asi 100 km severně od Říma.

[2] Ať již to bylo vlivem otcovy náklonnosti k Francii či faktu, že jeho žena byla Francouzka.

[3] Řehole (z latinského regula, pravidlo) je písemně formulovaný návod a souhrn pravidel, jimiž se řídí činnost řádu a život jeho členů.

[4] Ten se zprvu zdráhal udělit povolení, nicméně dle tradice měl sen, ve kterém viděl Františka v čele Baziliky sv. Jana v Lateráně. Dne 16. dubna pak oficiálně schválil založení řádu.

[5] Také klarisky či Řád chudých paní.

Repertoár dechových kapel kolem roku 1620 za vlády českého krále Ferdinanda II
zahraje a zazpívá Capella Ornamentata v čele s uměleckým vedoucím Richardem Šedou.

Ukázka ze zkoušky